:: Francie - 1.část
Normandie, Bretaň, Paříž
Dospěl jsem do stavu, kdy mám na krku jak se říká tři křížky a k této události jsem byl mým otcem odměněn týdenním výletem do země galského kohouta, tedy do Francie. Celý tento výlet se odehrával v jeho režii, neměl jsem tedy ani tušení co všechno během tohoto týdne mohu očekávat. Můžu ovšem již teď předeslat, že program byl opravdu nabitý.
Paříž poprvé
V předvečer jsem byl naložen se svojí skromnou mošničkou do napěchovaného rodinného přibližovadla, čímž jsem doplnil výhradně mužskou posádku našeho rodinného klanu. Tedy otec, bratr a já. Máme před sebou noční jízdu po vesměs prázdných dálnicích směr Paříž. Vzdálenost je to nemalá, každý z nás vítá postupné střídání v řízení. V časných ranních hodinách vjíždíme do francouzské metropole a já se nemohu ubránit stálému vyhlížení její dominanty, jakobych nutně potřeboval přesvědčení, že tu opravdu stojí. Pro tento den mi ovšem tento pohled zůstane utajen, zůstáváme na periferii Paříže, kde se ubytováváme u tátových známých. Po celonoční jízdě uleháme ke krátkému spánku, abychom nabrali nových sil pro další cestu pro mne neznámo kam. Stíháme drobnou prohlídku okolí, seznámení s místní architekturou a jedním nejmenovaným obchodním centrem. Potajmu doufám, že tento výlet o obchodních centrech až tak příliš nebude.
Normandie
Brzy ráno, přesněji krátce po půlnoci jsme s bratrem vzbuzeni a spolknuti rodinným vozem nás otec unáší noční tmou směrem za již dávno zapadlým sluncem. Vzhledem k časovému náskoku tuším další dlouhou trasu. Po několika hodinách nás slunce začíná dohánět za zády a my se pomalu blížíme k pobřeží do oblasti, kde v roce 1944 došlo jednomu velmi známému krvavému vylodění. Jsme v Normandii. Parkujeme v jednom z přímořských městeček a já jakoby tažen tajemnou silou mířím jistým krokem k šumícímu pobřeží. Nemohu se ubránit dojmu, že tento zvuk je pro mne návykový. Užívám si prosluněné ráno a mám chuť se ztratit v tomto nekonečném oceánu. Od tatíka se dozvídám, kam že nás to vlastně dovezl. Jsme v oblasti, kde ke konci 2. světové války došlo k vylodění kanadských a amerických vojenských jednotek na francouzském pobřeží, okupovaném nacisty. Podél celého tohoto pobřeží je dnes řada památníků na tuto událost a my řadu těchto míst navštívíme. Naše první zastávka bude na Omaha Beach.
Omaha Beach
Lemujeme pobřeží Atlantského oceánu a počasí se zde díky silnému větru velmi často mění. Sjíždíme serpentinou směrem k pláži, odkud se pěšky vydáváme k místům, která ve mne vyvolávají jistý respekt a zároveň zvědavost. Tak tady se to tenkrát odehrálo, před očima mám stále velmi emotivní scény z jednoho Spilbergova filmu, který zdejší události velmi reálně zobrazil. Mrazí mne v zádech. Tatík nás táhne kamsi vzhůru, kde se před námi náhle rozevírá obrovský prostor posetý bílými kříži a občasným velkým památníkem. Kříže jsou jeden jako druhý, jsou v dokonalém zákrytu a na každém je zlatým písmem napsáno jméno vojáka, který zde padl při tehdejších bojích. Kříže jsou usazeny v tom nejjemnějším trávníku, jaký jsem kdy viděl. Je skoro hřích tu chodit v botách a ty také ihned sundávám. Tento velký hřbitov je tu vybudován díky americké finanční pomoci a je to jednoznačně velmi důstojné místo.
