:: Thajsko - 1.část
léto v zimě..
Vysoké mrazy a obzvlášť štědrá nadílka sněhu. Nesnesitelná chladivá strnulost pod několikanásobnou vrstvou oblečení. Taková byla zima 2005/06, tedy období, kdy jsem potkal - jak doufám - matku svých dětí, partnerku pro život, prostě ženu s velkým Ž. A kam jinam takovou ženu vytáhnout z tohoto marastu, nežli do tropické, sluncem rozpálené a exotikou prosycené země, kde teploty neklesají pod třicetistupňovou rafičku ani v pět hodin ráno. V průběhu měsíce ledna jsme se rozhodli odletět ohřát naše prokřehlé schránky do Thajského království. Nejvyšší čas pro přípravy na odlet, v závěru března v Thajsku končí turistická sezóna bez monzunových dešťů, která opět začíná až v měsíci listopad.
Přípravy
Jsou důležité. Když se člověk rozhodne pro odlet na asijský kontinent, potřebuje pro takovou cestu zajistit dvě věci, které vyžadují jistý předstih. Tedy letenky a očkování. S předstihem je možné zajistit i víza, ty ovšem nejsou nejdůležitější, tyto lze vyřídít ihned po přistání na letišti v Bangkoku. Termín odletu jsme určili na začátek března, do té doby se nám podařilo sehnat letenku za celkem solidní peníz a k tomu sérii potřebných očkování. Letenka za solidní peníz znamená let s ukrajinskou společností Aerosvit, odlet z Prahy, mezipřistání v Kyjevě a přistání v Bangkoku. Série očkování znamená v případě Thajska žloutenka typu A i B, meningokok, břišní tyfus a v případě návštěvy severní části země i malárie. To vše vyžadovalo minimální měsíční náskok, během kterého lze pro takovou cestu bez problémů zajistit a nastudovat vše potřebné. S velmi skromnými baťůžky odlétáme vstříc dvoutýdennímu pobytu ve vysněných tropech.
Přistání
Mezipřistání na ukrajinské půdě bylo příjemným zpestřením. Letiště v Kyjevě prochází výraznou modernizací, byly zde ovšem ještě stále viditelné stopy socialistické minulosti, to vše podtrženo fantastickým výkonem zdejších umývaček vitrín. Sladká i když hořká doba se spoustou času a neznámým slovem "shon" jim zřejmě ještě stále tepala v žilách.
Přistáli jsme v Bangkoku v pět hodin ráno, já osobně nadšen informací z palubního monitoru o venkovní teplotě 31°C. Vítej Asie, jsem zde na rozdíl od své vyvolené jako prvnička a tak se nechávám překvapovat na každém kroku. Před letištěm skočíme do nejbližšího autobusu a necháváme se odvézt do centra všech turistů v Bangkoku, na Khao Sann, což je místo, kde kromě nespočtu restaurací, obchodů a tržnic sídlí také místní cestovní kanceláře, které rozvážejí turisty do všech koutů Thajska. V jedné z nich objednáváme cestu na jeden z východních ostrovů na jihu země, na Koh Phangan, kam se vypravíme ještě tento den večer. V cestovce necháváme zavazadla a jdeme se seznámit s nejbližším okolím centra této metropole. Zažívám zde svůj prvoasijský šok, uvědomuji si, že jsem jinde. Jinde. Jiní lidé se zcela odlišnou mentalitou, spousta barev, nesnesitelný pach z odpadků, kvanta lidí, aut, motorek. Seznamuji se s kouzlem Tuk-Tuku, seznamuji se se stojící, sedící i ležící sochou Buddhy, s prvními jídly i nápoji. Joj, Bangkok je síla, je tu náboj, živo a veselo. Je tu ale i spousta ruchu a od toho my chceme pryč. Ještě se sem ale v závěru našeho dvoutýdenního výletu vrátíme na podrobnější prozkoumání.
Cesta na jih
Večer jsme nahnáni před dva dvoupatrové klimatizované autobusy, v jejichž útrobách se vydáváme na noční přejezd směrem k romantickým místům s nekonečným porostem vzrostlých palem, bílým pískem a šumícím mořem. Alespoň doufám. Autobusy jsou klimatizované, je v nich tedy opravdová zima, nicméně s dekou je tu pohodlí a dá se v nich celkem příjemně spát. Celkové osazenstvo má namířeno do různých koutů země, jsme tedy postupně vysazováni na jednotlivých zastávkách, až dojde i na nás. Vystoupili jsme na místě, kde si při snídani domluvíme s jakýmsi drobným mužem za stolkem s razítkem a telefonem kamže přesně jedeme, načež dostáváme barevnou samolepku na triko a skáčeme do teréních vozů k dalšímu rozvozu. Po chvilce vidíme moře, u něj přístav a v něm loď, která se stává na pár hodin naším dalším dopravním prostředkem. Je tu spousta mladých lidí, hromada baťohů uprostřed a možnost nechat se osvěžovat odraženými vlnami nahoře na rozpálené palubě, nebo se uvelebit v klimatizovaném podpalubí. Námi opuštěná pevnina se začíná ztrácet na obzoru, loď se příjemné pohupuje v rytmu vln a já si konečně začínám uvědomovat, že jsem na dovolené.
Koh Phangan
Cesta lodí je pro nás přerušena zastávkou na ostrově Koh Samui, kde vystoupí poměrně početná skupina lidí a odkud pokračujeme dále k tomu "našemu" ostrovu. Cestou nás oslovila mladá domorodkyně s nabídkou ubytování, zdá se nám celkem výhodné a tak zakupujeme jednu noc v jednom z resortů na severovýchodní straně ostrova. Dívenka nám zároveň zajistila dopravu z přístaviště na nabízené místo.
Koh Phangan má rozlohu zhruba 20 × 10 km, je tu pouze pár silnic, z toho ty, které vedou džunglí jsou prašné se stálým prudkým stoupáním a následným klesáním. Cesty jsou plné výmolů po silných deštích a já obdivuji z korby terénního vozu, kterým jsme vezeni s ještě dvěma dalšími turisty, umění místních řidičů. Potkáváme řadu turistů na zapůjčených motorkách a já nechápu, jak mohou tento terén zvládat ve dvou lidech. To jsem ještě netušil, že mne tento způsob cestování čeká také. Jedeme skutečnou džunglí, občas míjíme velmi primitivní příbytky a celou dobu slyším souvislý zvuk, připomínající hukot píšťal. Později se dozvídám, že to jsou cikády. Impozantní zvuk. Nekonečný a chvílema velmi hlučný.
Přijíždíme do našeho resortu, zjišťujeme, že jsme si zaplatili velmi útulné ubytování, které si vzápětí na místní recepci prodlužujeme o pár dní déle. Moře, palmy, romantika. Jsme tu a myslím, že si to ještě ani příliš neuvědomuji. Následuje několik dní aktivního odpočinku, koupání v moři, popíjení koktejlů, fotografování a poznávání blízkého okolí. Půjčili jsme si motocykl, stopětadvacítku Hondu s řazením bez spojky. Do této doby jsem jezdil kdysi dávno chvíli na babetě. Pro mě to byl silný adrenalinový zážitek, motorku nám půjčili jen tak, jediné pravidlo je jezdit tak, abychom neublížili sobě ani jiným, nepít alkohol a v případě poškození jakékoliv části motorky tento díl uhradit. Pohoda. Bez přilby, v sandálích a za zády s pořádnou roštěnkou objímající můj pas jsme se řítili terénem poznávat okolní pláže a vodopády. Jabadabadůůůůůůůů.....
Nemusíte všem říkat, kolik jste vyhráli ve Sportce
Tak tento známý reklamní slogan jsem měl nejednou na rtech. Ovšem s tím rozdílem, že jsme nevyhráli žádnou sportku a ani jsme to nepotřebovali. Ceny zde jsou velmi příznivé a nemáme zábrany si dopřávat chutnou krmi i dostatek pohodlí. Po pár dnech jsme se sbalili a přemístili na západní část ostrova, opět blíže k severu. Je zde malinkatý ostrůvek Koh Ma, který se při večerním odlivu dá navštívit suchou nohou. Zdejší ubytování se nám zdá ještě více idylické a kuchyň je také pestřejěí. Jsou zde fantastické podmínky pro šnorchlování, ztrácíme se v tichém světě plném rozmanitých korálů se spoustou pestrobarevných obyvatel. Užíváme si proplouvání hejny drobných ryb a zdá se, že se této činnosti nikdy nenabažíme. Večer zažíváme první romantický západ slunce v této zemi.
Opět si půjčujeme motorku, tato část ostrova je víceméně rovinatá s vybetonovanými silnicemi a dá se tu velmi dobře jezdit. Objíždíme centrální část ostrova, kde je národní park s největším vodopádem, který je v tomto období spíše vyschlý. Odkláníme se z běžných turistických tras a dopřáváme si samotu při scházení tohoto vodopádu s občasnými koupelemi v sladkovodních tůňkách. Nádhera. Dále navštěvujeme velmi skromnou sloní farmu se třemi slony a zkoušíme projížďku na slonech. Je to spíše parodie a vzhledem k jedinému místu se slony na tomto ostrově i poměrně drahý špás pro turisty. Navštívili jsme hlavní město ostrova, objeli prakticky veškeré pláže. Za necelý týden pobytu na tomto ostrově jsme maximálně uspokojeni a pomalu se balíme na další pokračování našeho výletu.
